Historie jezení ryb v Čechách

Ryby, především ty sladkovodní, se na Českém území lovily a jedli od nepaměti. Podle archeologických nálezů víme, že už na Velké Moravě se běžně používaly pruty a rybářské háčky. Ale zdejší tradice jezení rybího masa vznikala až s šířením křesťanství. Není divu, když je ryba i jedním ze základních symbolů křesťanské víry.

Výlov-chzp ryby

                Ryba byla vždy jediným masem, které se církev povolovala jíst během půstu. To samozřejmě velmi zvýšilo jeho popularitu a později se bez něj nemohl obejít žádný velký postní den. Například podle záznamů nechal Pražský biskup Tobiáš vystrojit roku 1281 pro kanovníky i laické hosty u příležitosti vysvěcení nových kněží štědrou rybí hostinu s přemírou vína a medoviny. Jenže tím pádem začalo být v raném středověku rybí maso považováno pouze za postní jídlo. Lidé ho nechtěli jíst při oslavách a bujarém veselí, a raději opékali tučnější vepřové. Ze 13. Století také pochází vůbec nejstarší zmínka o zvyku jezení kapra na Boží hod vánoční. Tehdy ho jedl vlámský mnich Vilém z Rumburku na dvoře mongolského chána Möngkeho, jehož manželka byla křesťanka.

                Dokonce ještě dříve, ve století 12., vznikl na území Čech první rybník, blízko kladrubského kláštera. Právě rybníkářství je symbolem české tradice jezení sladkovodních ryb. Později se rozmáhalo Jižních Čech, zvláště na Třeboňsku, kde ho podporovali významné rody, nejdříve Vítkovci, později Schwarzenbergové a Rožmberkové. Mnoho rybníků zatopených ještě za vlády Jana Lucemburského funguje dodnes. V rybnících se chovali především kapři, ale v době, kdy ještě nebyl ohrožen, se v Jižních Čechách hojně lovil i Losos obecný. Čeledíni v Budějovicích i jiných městech si prý už ve 14. století stěžovali, že se jim losos už přejídá a nechtějí ho mít na stole více než jednou za týden.

výlov-chzp ryby

                Jak bylo řečeno, ryba se dlouho nepodávala při slavnostních příležitostech. To se změnilo až v 19. Století. Štědrovečerní večeře do té doby vypadal zcela jinak. Jedla se zelná polévka, houbový kuba, vinná klobása a v bohatších rodinách si dopřávali hlemýždě. Mezi měšťany se však postupně rozšířily recepty na kapra Magdalény Dobromily Rettigové, a ujmuli se i o božím hodu. Původně se připravoval v úpravě na modro nebo na černo. Po První světové válce získal vánoční kapr oblibu i na venkově. Po Druhé světové se ujal kapr smažený a tak to zůstalo dodnes. Ovšem bylo by jistě škoda jíst kapra pouze jednou za rok kvůli tradici. Půst už sice mnoho lidí nedrží, ale to neznamená, že by měli méně příležitostí dát si k obědu sladkovodní rybu.

Pokud jste při čtení dostali chuť na rybu, vyberte si a přijďte si ji k nám koupit.